Duben 2010

Ale no tak dámy...

28. dubna 2010 v 22:36 | milouš
Už zase nám to tu uplně, ale naprosto umřelo. Já vim, je málo času. A co je k povídání, to neni až tolik k vyvěšování na blog. Jenže naposled jsme sem psaly před zimním zkouškovym a teď už je skoro letní zkouškový. To je přeci celý jeden semestr a jedno zkouškový času. Bububu.
Ale aby se neřeklo, že jen huhlám. To jak mi bylo mizerně po Silvestru, přešlo časem přes několik různejch stupňů od šoku, absolutního nepochopení, zlosti, až někam ke kladnýmu ohodnocení a smíření se. Nicméně, ještě stále mi nebylo odpovězeno. Je to tři a půl měsíce. A takhle se vytvářej tabu a už nikdy mu nebudu moct věřit. Ale všechno, čim si projdem, má svůj smysl. A tak, jsem našla svýho prince na bílym koni. No dobře. Jsem zamilovaná až po uši. Ale věřim, že se mi vyplatilo dát na tetu Kateřinu a řídit se "Kdo si počká, ten se dočká."
A co jinak? Jinak škola. Blíží se zkouškový a já zas pomalu začínám mít hysterický záchvaty. Ale taky mám praxe. Ty jsou super. Člověk sice dělá jako levná pracovní síla, ale je to příjemný, dělat ve škole něco jinýho než jen sedět a koukat do učení. Krom toho se člověk pozná s novejma zajímavejma lidma. To se může hodit. Nehledě na to, že konečně pomalu přestávám bejt tou šedou myší, která se stydí oslovit cizího člověka.
Jo a ještě jedna věc. Ta je spíš pro Terku. Pomalu mizim ze sboru. V Bes jsem strávila přes osm let a dalo mi to strašně moc (svym způsobem i Tomáše), jenže teď když na zkoušku nejdu, tak mi to ani nechybí. Proto se snažim nenápadně vysublimovat. Nemám pocit, že bych něco dlužila. Vychovala jsem tam dost lidí. Ale to zpívání... člověku chybí. Takže teď musim pořešit to a dál se uvidí.