Srpen 2009

A dál...

26. srpna 2009 v 21:10 | milouš
Den po mym svátku se narodila sestřence Andrejka, takže jsem se stala o kousíček víc tetou. A byla jsem na chatě. A taky jsem splnila slib a bylo to fajn. Povídání do půl čtvrtý bylo poněkud nepředvídaný, procházka s dvěma ctitelema, který ale vůbec nebyli moji a marné pokusy o stojku v bazénu. A den dál jsem konečně prošla Brdatku a došla na Křivoklát a pak se pařilo u nás na zahradě s grilem. Z chaty do Prahy a domlouvat Barcelonu a taky večeře. Chci víc. Odjezd na soustředění. Spaní se Slezinou v lomu a neutrální pocit. A ráno zpráva, že jsem o další kousek víc tetou, to bratránek se stal tatíkem Aleše Ichira. Pak něco kolem 37 hodin zkoušek a novej repertoár, kterej nevypadá beznadějně. A vyhraná bojovka. A zvláštní pocit z mužské populace. A jestli je něco, co nemám ráda, tak jsou to opilý lidi, a zvlášť když přistanou tam, kde jsem před okamžikem měla hlavu.
A nakonec dotaz. Proč ženy neví, co chtějí a nedají pokoj dokud to nedostanou?

Můj příběh

19. srpna 2009 v 20:49 | Elza
Bylo, nebylo...ve čtvrtek večer se přiřítil vlak a přivezl mi splněný slib. Padla láhev vína, půl čtvrtá ráno odbila...kolotoč nic pro mě není, točila se mi hlava ještě za kuropění....Být ve štěrku větší kameny, byla bych rázem ukamenovaná...to víte, když vás dva kluci zbožňují....V bazénu jedině hlavou dolů....pak na terč se trefovat....posléze do kina býti pozvaná...V pondělí internet zlobil moc,avšak v úterý zas zlobila já...návštěva dvou barů a karaoke....ke zpívání mě nikdy nedonutíte....zpívání písniček Ak nie si moja a We're the champions....oživování starých vzpomínek, ani Drew Barymore by nezůstala nepolíbenou....Kdyby mi byl ještě před rokem někdo řekl, že se s tím klukem sejdu, asi bych ho nechala zavřít do blázince...

P.S.- Promiň Milouši, že jsem napodobila tvůj styl, ale jinak to napsat nedokážu...Dostala jsem ťafku, pže Petrovi o víkendu z ničehonic umřela babička (ta z Lužin)...
P.S.2- Obávám se, že jedině Milouš textu plně porozumí...

A příběh pokračuje

11. srpna 2009 v 21:52 | milouš
Všichni se jí smáli a říkali, že má divné fluidum. Měli tím na mysli její spotřebu počítačů… No dobře, internet mi do dnešních dnů moc nefunguje, v práci jsem šáhla na počítač a hned mu odešel disk. Prý problém mezi židlí a klávesnicí… Jen si to zkuste! A IDOS taky dělá vše pro můj špatnej pocit. Jela jsem na chatu a ten vlak prostě přestal existovat. Proč zrovna mně se musej dít takový krávoviny? Ale dopravila jsem se jako již v téměř tradičním duchu posledním vlakem. Rodinná oslava babiččiných narozenin... Vstávání v pět ráno, balení na dvě noci a cestování protkané modlitbami, aby mi zas nezmiznul nějakej spoj. A zvládla jsem to! Je příjemný, když se o vás lidi staraj. Taky se mi ve Mšeně tak trochu splnil sen, projížděla jsem se na koníkovi přírodou. Velká noční bitva o postele, která by se možná neodehrála, kdybych odjela dle plánu. A ještě jeden den tam. Výlet na Housku. Noc v ukradený posteli pod ukradenym spacákem.
Hodina na vybalení a zabalení na postvýborování u Lipna a dojezd tam. Vyčítavý poznámky, člověk se pak trochu cítil jak zrádce, ale ničeho nelituju. Zvláštní pocit z tý akce mám, takovou pachuť starejch časů, který jsou v nenávratnu. Trochu mi je líto, že jsem se na ně mračila, bylo to neoprávněný. Nová verze Prezidenta - Rezident. A po návratu hned přebalit a na chatu za rodinou. Matýs je pěknej vydírač, ale já jsem teta a kdo je víc? No dobrá… máma. Odjezd na dovolenou se přesunul o dva dny. A pak jsme opravdu odjeli do Novohradských hor. Výstup na Kohouta a Slepici, večeře s bráškou (vážně jsem neočekávala uplný přijetí do rodiny, i když… tatínkové na nás dva koukali zle) a stádo žiraf, výšlap na Kraví a Kuní horu (ta Kuní je pěknější, taková divočejší), objev cukrárny, kde kvalita má přednost před kvantitou a procházka po Žofínskym pralese. Návrat do Matičky přes chatu s jednodenní přestávkou. Procházka po promenádě a cestování vlakama po Praze (tentokrát se ztratil nejen vlak ale i nástupiště). A dnešek prosycenej přáníma… potěšej. A mé plány dál? Chata, splnění slibu daného před dvěma lety, chata, …
Omlouvám se za použití pouhých obrazů, ale věřim, že kdo mě zná, si v tom najde to správný. A aspoň to konečně není tak ukrutně dlouhý :-D

Prázdniny - Itálie, ....

6. srpna 2009 v 20:59 | Lucpuckuc
AHOJ!
Tak sem se teda konečně rozhodla sem napsat :), vím dost mi to trvalo, pardón.
Takže, abyste se neunudili mým zdlouhavým článkem, tak to shrnu. Ani jsem nepsala nic o přijímačkách vlastně... No, takže začnu od začátku. Přijímačky jsem dělala dvoje a to na FF na Pedagogiku a na KTF (Katolická teologická fakulta). První přijímačky byly dvoukolový, do druhého kola jsem postoupila, ovšem tam mě na pohovoru podrtili a dali mi nepatrné množství bodů, které by teoreticky mohlo stačit k přijetí, avšak mnoho lidí bylo o něco lepší, a tak jsem skončila 97. a brali 60, celkově se hlásilo přes 200 lidí. Na teologii byl hrozně fajn pohovor, milí lidi a příjemný prostředí. Hlavně byli milí lidi, protože mě během pohovoru poslouchali a neskákali mi do řeči a vskutku je zajímalo, proč se na tento obor hlásím. Během pětiminutového pohovoru jsem dokázala vlastně přesvědčit i sama sebe,že na tu školu vlastně vážně chci. A tak mi dali ohodnocení 55b z max.60 a pro přijetí bylo nutné min.41b. A tak mám radost, prostě jsem tam, kde být mám a nemusím řešit, kterou školu si vybrat, protože by to bylo těžší než sem si původně myslela :). Takže toť k přijímačkám. :)
Pak jsem jela na konci července na týden na poutní zájezd do Itálie. Bylo to super, poznala jsem nový lidi (z Plzně), protože jsem tam jela jinak sama a ty lidi byli moc fajnový. A celej zájezd byl skvělej :).
Teďkonc jsem se dneska roznemohla a mám teplotu, ale potřebuju to rychle zahnat, protože v úterý odjíždíme s kamarádama do Svatýho Jana pod Skalou na pětidenní výlet :). Jinak potom plánuju jet na týden k tátovi na chatu s mladšíma sourozencema a jinak už žádný plány nemám, jen pořád hodně čtu (teď mám rozečtený čtyři knihy najednou, mimojiné Idiota od Dostojevskýho a je to fakt hustýýý!), což byl můj největší plán na prázdniny :)
Tak to je ode mě asi pro tentokrát vše ;) Doufám Eli, že nějak zvládáš a že se moc nestresuješ, už víš do čeho deš viď, tak je to o něco lepší...a Ty to určitě zvládneš! Seš holka chytrá a šikovná;). Tak papá a užívejte prázdniny!!! Ta Zuzka je zas někde vtahu asi.. :D

Bohužel sem teď nešoupnu fotky z Itálie, jelikož se mi je nechce pracně zmenšovat, takže "někdy příštěěě" je sem dám. ;)

Pohádka o prudící Elišce, aneb nechoď dcero na jezero

5. srpna 2009 v 0:43 | Elza + Teri
Milí a drazí...ne nezbláznily jsme se, i když v tomto případě nezbláznili (pže je tu s námi i jeden člověk - mužské plémě).....je chvíli po půlnoci a já (Elza) narozdíl od těch dvou nic nepila ;-)....kdyby Vás to zajímalo, tak oni dva jsou na cáry a já tu zachraňuju naši čest....OK tak nejsou.....kdybych nepřežila dopsání tohoto článku, tak se s Vámi srdečně loučím a měla jsem Vás ráda...až na ty dva vrahy vedle mě ;-)
Tak a teď z jiného soudku....tenhle článek je vlastně o ničem, takže kdo to dočetl do této věty, může klidně přestat...dál už nic nebude...snad jen šmitec a další verše od Erbena...
Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly. I přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly. I zželelo se matce milých dítek, duše její se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jímž mohylu svou pokryla.
Na topole nad jezerem seděl vodník podvečerem, sviť měsíčku sviť, ať mi šije niť.
U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo, i bodejť by si ty cikáně, jenom chvíli mlčelo.
Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela,co nad klekadlem visela.Na stěně nízké světničky, byl obraz boží rodičky,rodičky boží s děťátkem, tak jako růže s poupátkem.
Okolo lesa pole lán,hoj, jede, jede z lesa pán,na vraném bujném jede koni,vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám. A před chalupou s koně hop! a na chalupu: klop, klop, klop! "Hola hej, otevřte mi dvéře,zbloudil jsem při lovení zvěře,dejte vody pít!"
Na pahorku mezi buky, kostelíček s věží nízkou;s věže pak slyšeti zvuky hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný, tratící se v blízké stráně:dřevatě to rachot temný,zvoucí lid do chrámu Páně.
Což jsi se tak zasmušila, dcero má,což jsi se tak zasmušila?Vesela jsi jindy byla,nyní přestal tobě smích!"Zabila jsem holoubátko,matko má,zabila jsem holoubátko -opuštěné jediňátko -bílé bylo jako sníh!"
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,v světnici teplo u kamen;v krbu se svítí, stará podřimuje,děvčata předou měkký len."Toč se a vrč, můj kolovrátku,ejhle, adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den!

Nezbláznila jsem se, jak mi tu ti dva našeptávači napovídají...to oni mi radili, co sem mám napsat, tak si to vyřiďte s nima...Bye bye
Love Elza a TERI