Červenec 2009

Dle slibu :-)

20. července 2009 v 20:23 | milouš
Nějak zas nevim jak začít. Jak typické. Nuž tedy od míst, kde jsem posledně skončila. Byly přijímačky. Na ty první jsem si přečetla nepoztrácené pozůstatky z oné slavné přípravky. Tam si nás nejprv posadili do posluchárny a vyprávěli nám kdeco, pak nám předhodili percentily a průměry bez přijímaček a světe div se já byla přijata na ČZU Udržitelné využívání přírodních zdrojů. Ve čtvrtek následovaly další přijímačky, tentokráte na Sustainable use of natural resources. Šla jsem tam s pocitem, že si tam jdu jen podepsat papír o přijetí. Jaké to bylo překvapení, když jsem vstoupila do poloprázdné budovy. Na zkoušky nás přišlo pět z šesti přihlášených. Mé první setkání s chemií v angličtině bylo z mé strany velmi improvizující (oceněno 20 body ze sta - nikdy jsem netvrdila, že mi improvizace v chemii jde), setkání s biologií (rovněž v aj) bylo již přátelštější ale celou dobu jsem litovala, že sem si čeledi latinsky ani nečetla (ještěže jsem si vypěstovala jakýsi cit pro latinu ve sborovejch písničkách - oceněno 60 body ze sta). Vzhledem k počtu účastnic byly testy vyhodnoceny okamžitě a následoval zcela neočekávaný pohovor v jazyce. Nikdy jsem netušila, že někdy budu nervózní tak, že budu mluvit jak prvňák. Vážně jsem se styděla. Na papír však bylo přikresleno cosi, co jsem nevyhodnotila jako ohrožující pro mé přijetí. Takže to jsem měla za sebou dvě třetiny boje. Tak trochu jsem si řikala, že je zbytečný chodit na zkoušky na UK, ale když jsem si tu srandu zaplatila… Dva dny, dva testy a milion zacházení jak s naprostejma pitomcema. No dobře. Psychotest nazývaný Předpoklady pro studium přírodních oborů obsahoval otázky typu: Myslíte si, že je horší krádež z bídy nebo žhářství ze msti? Připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Ale což, nebylo potřeba, abych se tam dostala. Testu z biologie jsem pomalu líp rozuměla v angličtině na ČZU než v češtině na UK. Ale světe div se, taky jsem se dostala, tentokrát s celkovým počtem bodů 125 z XYZ. Jak úžasný pocit to je, když si člověk říká, že musí zvládnout maturitu, pak se děsí přijímaček, jenže když se dostane, tak si musí vybrat a když si konečně vybere, tak se musí udržet a to je to čeho se já teď děsim. Moje vybírání bylo taky vtipný, hlavu jsem si s tim lámala průběžně celý Řecko, ale to už předbíhám událostě.
Před Řeckem totiž bylo ještě Chorvatsko. Že tam pojedem se rozhodlo poněkud narychlo a těsně předem. S mámou jsem letěla za Haňulí a Matýsem. Bylo to tam pěkný, jen mi chybělo teplý moře. Tady totiž vzlínala spodní voda, takže u břehu byla voda nejledovatější, a já sebrala odvahu jen dvakrát se ponořit a pokusit se najít o něco málo teplejší hlubinu. Ale Matýs je potěšeníčko, takže jsem si to hezky užila. Nazpátek jsme jeli autem, takže jsem si i zařídila. Johou, projela jsem Vídeň. A když jsem se vrátila, tak byla Slezina. Potěšili mě víc, než si dovedli domyslet…
Po Chorvatsku bylo ono zmiňované Řecko. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem si od něj nic neslibovala. Ale jak je už docela typický, vše v mym okolí má tendenci se na poslední chvíli měnit. Takže místo Kamila jela Kačí. To je hodně velká změna. Ani si nedovedu představit, co všechno by bylo jinak. Výsledkem celého Řecka je však důkaz o tendenci jedinců se párovat. Ou jé. A taky konečně bylo teplý moře. :-)
A když jsme se vrátili, zase jsem nevěděla kam dřív skočit. Ale bylo to fajn, všechno to ono. Třeba zápis na VŠ. Nakonec bylo dle naprosto podřadných důvodů rozhodnuto pro ATP nebo-li český obor na ČZU. Potkala jsem tam nejen Baáry a Zuzku z oněch komorních přijímaček, ale i Šímu, kterej se mnou nejspíš bude chodit do kruhu. Takže už mám svůj index i potvrzení o studiu na VŠ. A další den jsem s Péťou odjela za Mišulkou na Zahradu. První den jsme prolenošily na zahradě. Druhý jsme se vydaly na výlet k hvězdárně. (Mimochodem jsem se po večerech naučila poznávat pár dalších souhvězdí, tak doufám, že je zas hned nezapomenu). Tam začlo velké focení s mým novým miláčkem. Třetí den pršelo, takže jsme ho prospaly vevnitř v maringotce. A čtvrtý den bylo zas docela pěkně, takže jsme fotily až do úplné smrti baterek. Pak jsem se vráila zpět ke svému malomocnému internetu a morduju se s nim, abych mohla aspoň trochu bejt s lidma, se kterejma to teď moc nejde. Jenže taky potřebuju pracovat, takže zejtra razim s tátou do práce na internet. A až to dodělám odjedu na chatu a dál musim překopat pár lidem program, aby se to hodilo mně. Jsem já to ale mrcha, ale to je holt ta moje závislost na lidech. :-)
A ještě něco. Harry Potter ja vážně vtipnej.
PS: Promiň, Eli, vážně to neumim stručně. Znáš mě. Jsem ukecaná. ;-)

Moje blbá nálada

12. července 2009 v 22:04 | Elza
Nazdárek dámy,
tak se opět hlásím, že jsem naživu...poslední dobou mi sice moc do zpěvu není, alee což však to zas brzo přejde...Však víte, tak nějak málo tančím, zpívám, brečím, líbám....;-)
Už mi nějak zas docházejí síly...naštěstí mám Petra a ten mě třeba i hodí do rozvodněný řeky, jen abych tam neskočila sama...takoví přátelé jsou občas fakt potřeba...jsou i lidi, co mi řeknou, že nemám být srab a hromádka neštěstí, ale zase ten drzej namyšlenej sígr....sice nevím jak na to přišli,ale inu dobrá ba ne snažím se být v pohodě, ale jsou dny, kdy řídím počasí nebo ono řídí mě....to poznáte...když je hnusně, tak mám mizernou náladu, když prší, tak brečím, ale když je krásně, tak jsem v pohodě...v pátek ráno mě málem rozbrečelo i to, že nemám svůj oblíbený nůž...no není to kapku na hlavičku?
Mějte se lépe než já...páček

Gone to soon - Michael Jackson

3. července 2009 v 12:04 | Teri |  Texty

Like A Comet
Blazing 'Cross The Evening Sky
Gone Too Soon

Like A Rainbow
Fading In The Twinkling Of An Eye
Gone Too Soon

Shiny And Sparkly
And Splendidly Bright
Here One Day
Gone One Night

Like The Loss Of Sunlight
On A Cloudy Afternoon
Gone Too Soon

Like A Castle
Built Upon A Sandy Beach
Gone Too Soon

Like A Perfect Flower
That Is Just Beyond Your Reach
Gone Too Soon

Born To Amuse, To Inspire, To Delight
Here One Day
Gone One Night

Like A Sunset
Dying With The Rising Of The Moon
Gone Too Soon

Gone Too Soon