Duben 2009

Směji se své tvorbě

24. dubna 2009 v 16:40 | Elza

Dva úhly pohledu na utopii

Kdesi v dáli cinkl zvonek a život plynul dál.
Někde v dáli se zdál sen, ale nikdo to nevěděl.
Někde v dáli se smálo dítě, ale nikdo ho neslyšel.
Kdesi v dáli se dva hádali, avšak nikdo je nezastavil.
Někde v dáli obloha ztemněla, ale nikdo to neviděl.
Někde v dáli se kdosi topil, ale nikdo ho nezachránil.
Kdesi v dáli brečela dívka, avšak nikdo ji neutěšil.
Někde v dáli byl čtyřlístek, ale nikdo ho neutrhl.
Někde v dáli voněl déšť, avšak nikdo nic necítil.
Kdesi v dáli spala Růženka, avšak nikdo ji neprobudil.
Někde v dáli zahřmělo, ale přesto se nic nestalo.
Někde v dáli hořelo, ale nikdo to nehasil.
Kdesi v dáli někdo volal, avšak nikdo se neotočil.
Někde v dáli běhalo štěstí, ale nikdo ho nechytil.
Někde v dáli běhalo neštěstí a chytal ho každý.
Kdesi v dáli tekla zlá voda a každý ji pil.
Někde v dáli klíčila nedorozumění a každý je s radostí zaléval.
Někde v dáli rostla láska a každý ji vyrval ze země jako plevel.
Kdesi v dáli sílil smutek a každý ho podporoval.
Někde v dáli hlásali nenávist a každý ji volil.
Někde v dáli lidé zabíjeli a každý je za to miloval.
Kdesi v dáli svítala naděje a každý ji odehnal.
Někde v dáli číhala smrt a každý ji vítal.
Někde v dáli spala beznaděj a každý ji budil.
Kdesi v dáli vládl strach a každý mu spílal.
Někde v dáli se dva milovali a každý je za to nenáviděl.
Někde v dáli byl člověk šťastný, a pak ho každý učinil nešťastným.
Kdesi v dáli cinkl zvonek a život plynul dál.
Někde v dáli se zdál sen a každý to věděl.
Někde v dáli se smálo dítě a každý ho slyšel.
Kdesi v dáli se dva hádali a každý je zastavoval.
Někde v dáli obloha ztemněla a každý to viděl.
Někde v dáli se kdosi topil a každý ho zachránil.
Kdesi v dáli brečela dívka a každý ji utěšoval.
Někde v dáli byl čtyřlístek a každý ho trhal.
Někde v dáli voněl déšť a každý vše cítil.
Kdesi v dáli spala Růženka a každý ji probouzel.
Někde v dáli zahřmělo a spousta se toho stalo.
Někde v dáli hořelo a každý to hasil.
Kdesi v dáli někdo volal a každý se otočil.
Někde v dáli běhalo štěstí a každý ho chytal.
Někde v dáli běhalo neštěstí, ale nikdo ho nechytil.
Kdesi v dáli tekla zlá voda, ale nikdo ji nepil.
Někde v dáli klíčila nedorozumění, ale nikdo je nezaléval.
Někde v dáli rostla láska, ale nikdo ji ze země nevyrval.
Kdesi v dáli sílil smutek, ale nikdo ji nepodporoval.
Někde v dáli hlásali nenávist, ale nikdo ji nevolil.
Někde v dáli lidé zabíjeli, ale nikdo je za to nemiloval.
Kdesi v dáli svítala naděje, ale nikdo ji neodehnal.
Někde v dáli číhala smrt, ale nikdo ji nevítal.
Někde v dáli spala beznaděj, ale nikdo ji budil.
Kdesi v dáli vládl strach, ale nikdo mu nespílal.
Někde v dáli se dva milovali, ale nikdo je za to nenáviděl.
Někde v dáli byl člověk šťastný, a pak ho každý učinil nešťastným.


Tak co na to říkáte?

pohádka nepohádka

13. dubna 2009 v 17:49 | milouš
Bylo nebylo, ale taky se to možná stalo v nějaký alternativní dimenzi, jenže to dnes už nikdo neví. Začalo to v úplným tichu. Takovym tichu, který předchází bouřím. Ze tmy se vynořila noc a prostředkem tý noci si po Staromáku drandilo autíčko jak vystřižený z časopisu pro bohatý důchodce. Éterem pak proletělo pár vln a zase bylo ticho. Postupně se rozednívalo a zpoza obzoru se vynořil jarní den. Dny byly v té době teplé a slunečné. Málokdo vydržel sedět doma. Lidé měli povinnosti, ale to počasí jim pomotalo myšlenky, takže vyráželi na místa, kam se dávno chystali, ale nikdy nesebrali dost času. Takových lidí stále přibývalo. To jak bylo stále pěkněji a jak je přestával bavit nudný zimní život. Někde uprostřed toho zmatku, který vypukl, bylo pokřtěno Cestou necestou a o kousek dál časem i prostorem někdo opět převyprávěl dávný příběh o ubohém Izraeli a jeho strastech i osvobození. Ale to se stalo spíš mimoděk. Jedno člověče sice mělo plnou hlavu cizích životů a starostí o ně, ale to bylo taky zcela nicotný, protože to vůbec nic neovlivnilo. Co však ovlivňovalo, bylo jaro. Stále silněji se opíralo do zkřehlých větví a promrzlých zdí až se lidi začali vydávat i na místa zcela nová. Trocha mízy se přilila i do větví, které se zdály být dávno suché a posílily se tak málem ztracené vztahy. Město se otevřelo nevázaným procházkám, až přivedlo kroky na Kampu a svatomikulášskou věž. Lidem se otevřely neznámé zahrady a výhledy a bylo jim dobře, skoro jako by nezaznamenali varující hřmění blížící se zkoušky. Někteří jí říkali zkouška dospělosti, ale jiní nesouhlasili. To hřmění ale slyšelo jen pár lidí, jiní jako hluší tomu nevěnovali pozornost a dál se radovali. Jak to bývá, když přijde jaro a lidem přestane stačit známé, začnou se vydávat do vod málo známých. Nejprv opatrně, ale končívají jako ti, co se vrhají po hlavě o další píď dál. Kolem projelo to autíčko ze Staromáku, pak se blesklo a vedle ležel trojlístek. Těžko vědět, co čekat. Čtyřlístky nosívaj štěstí, ale u trojlístků se nikdy neví. Možná chtěj víc času. Malá holčička s rozčepýřenými vlasy se sehnula a zkusila trojlístek zvednout, aby si ho lépe prohlídla, sotva se ho však dotkla, rozplynul se. Smutně se podívala do dlaně a na ní se zaleskla dvacetikoruna, vyhodila ji tedy do vzduchu a i ona zmizela. Začalo se stmívat a holčička odběhla. Zůstala jen rozkvetlá jarní louka a v dálce někdo pšíknul.

Proč?

11. dubna 2009 v 0:29 | Elza
Tenhle týden je něčím opravdu zvláštní...Mám střídavé pocity štěstí a smutku, záleží na tom, co se vlastně právě děje. Poslední dobou (vlastně už možná dva roky, ale poslední dobou se to zvyšuje) se mi dějí divné věci. Na něco pomyslím a ono se to stane. Asi začínám trochu cvokatět...možná hodně, ale posuďte sami. Kluci mě fotí a mě to vadí, tak si přeju, aby se jim mobil zasekl a co se nestane. Přemýšlím, co by se stalo, kdybych Někomu zavolala a můj mobil začne Jeho číslo sám od sebe vytáčet. Něco si přeju a ono se to prostě jen tak mimoděk stane. Začínám se bát, že na cokoliv pomyslím, tak to se stane. Už jsem se dokonce smířila s tím, že mě nejspíš jednou srazí auto, protože vždycky když jdu přes přechod, tak se vidím "ve vzduchu". Vlastně už mě jednou auto málem přejelo, takže je docela možné, že to mám z toho.
Půl roku se mi zdál sen o miminkách, poslední dva měsíce to byl jen chlapeček.....dnes už vím, že to byl Tadeáš a půl roku zkrátka proto, že je Jíťa v 6.měsíci. Jenže ve snu, kde se poprvé objevil chlapeček, se objevily ještě další dvě "věci". Hádka, nedorozumění nebo jen výtka s jednou konkrétní osobou, a jakoby náhodou k tomu došlo právě dneska, právě v tomhle týdnu. V tom snu byl ještě jeden člověk, můj zachránce....přemýšlím o tom, jestli se objeví ještě tenhle týden, jestli se vůbec objeví nebo jestli to dopadne stejně jako v tom snu. Já bych byla celkem pro, aby to tak dopadlo. Ten sen měl jednu zajímavost, probíhal pokaždé jinde,ale měl pokaždé stejný průběh a stejný konec. Je to divný, jsem divná. Je něco takovýho vůbec možný,nebo už blbnu? Nejspíš jo...
K té hádce, v tom snu to bylo jako něco definitivního, jako by to ukončilo to, co už dlouho nemá význam a co už já sama jen tak ukončit nedokážu. Dneska mám ten pocit, jako jsem měla v tom snu, žádný smutek ani vztek, jen takové podivné mrazení. Možná se dneska ty dveře zavřely. Jenže ony se mohly zavřít jen v případě, že se objeví ten zachránce a ten se ještě neobjevil. Honzo P.,ať jsi, kde jsi, ať to čteš nebo nečteš, objev se!
Jsou to všechno jen moje představy nebo se mi to skutečně všechno děje? Dělá mi to snad někdo schválně? Proč?
V úterý v noci se ve snu už chlapeček neobjevil, zůstala jen hádka a ON, teď je po půlnoci, šla jsem spát v deset a usnula jsem, probudilo mě jen to, že jsem v tom snu zůstala sama se svým zachráncem.
Na náhody nevěřím...ale když už tu o nich píšu, nezdá se vám divné, že Darja napíše v den, kdy dojde k té hádce a ještě má svátek, tudíž je všude na internetu napsáno, že svátek slaví Darja. Milá Darjo, ať jsi, kdo jsi, ptám se je to jenom náhoda nebo je to nenáhoda a ty jsi jedna z dvou lidí, kteří se jen dali jméno Darja jako přezdívku, abych nevěděla, kdo to je, nebo abych naopak věděla...
Tenhle článek je opravdu prapodivný, stejně jako ten můj sen.
Pro malé odlehčení....nejspíš se do mě zamiloval kluk, co mě před rokem tak příšerně pomlouval. Včera na mě koukal tzv. jak na obrázek, hrozně mi fandil a dneska když šel okolo a viděl, že máme otevřené dveře, tak volal moje jméno...jenže já odmítla vylézt, a tak tam šla ségra, řekl jen, že mě má pozdravovat. Ještě nikdy to neudělal, ještě nikdy mě nenechával pozdravovat...
Víte, že mi zbývá jen pár dnů života? Blíží se totiž 30. dubna a to se pálí čarodějnice, začíná mě to děsit;-)
Pa

O všem možném

4. dubna 2009 v 22:56 | Elza
Ahoj všem,tak jsem chtěla napsat zajímavej článek o panu Obamovi, ale nakonec jsem se rozhodla, že tu vyřeším jednu věc.Takže...
Milý Aleši, pokud tohle zrovna čteš, protože se nudíš a nemáš nic důležitějšího na práci, tak čti pozorně. Momentálně sedíš v autě s mým bráchou a stěžuješ si, že sem o tobě sem napsala, že seš blbej...podej mi jediný důkaz, že jsem psala o tobě...(jmenovala jsem tě snad přímo?)...připomíná mi to jedno přísloví o huse, která se vždycky ozve...Ten článek, co si nejspíš četl, byl spíš povzdechem nad řady událostí, které se v té době staly. Mimochodem, kdyby si četl všechny moje články, zjistíš, že to tak dělám často. Absolutně nechápu, proč si s něčím takovým nepřišel rovnou za mnou a chodíš si stěžovat mýmu tátovi, tak mě tak napadá, že asi taky občas zaskočím za tvojí mámou, ale myslím, že to ani nebude potřeba.Je mi líto, ale pohár překapal, nemám sílu se ti pořád věnovat a stát při tobě v dobrém i zlém - tohle úsloví fakt nesnáším...navíc nejsme manželé, tak při tobě stát nemusím...kamarádi jsou od toho aby ti řekli pravdu do očí...do očí! víš vůbec, co to je dívat se někomu do očí? Protože ty s nima neustále těkáš a do očí mi kolikrát nekoukáš, což je neupřímný. Několikrát si mi podl kudlu do zad a máš tu smůlu, že mám paměť jako slon a fakt nezapomínám...nikomu nedokážu 100% odpustit, pokud se o to nesnaží.
Mám před maturitou, to slovo začínám nesnášet, nemám čas řešit tvoje problémy, nemám čas řešit ani ty svoje, takže mě teď opravdu nech na pokoji a nestresuj mě.

Tolik k Alešovi a teď pár novinek...sestřenka Jíťa má nějakej problém, ale zatím nevím jakej, že by další těhotenství v rodině? No uvidíme, co se z toho vyvrbí.

Loučím se s vámi...mějte se krásně