Únor 2009

O těhotenství a slepicích

27. února 2009 v 19:32 | Elza
Ahoj, tak už máme pátek, což na to, že máme prázdniny, není zrovna povzbudivé, ale což já se s tím nějak srovnám... docela se poslední dobou bavím nad těhotenskou mánií... minulý týden jsem se dozvěděla o jednom těhotentsví a včera o druhým, docela legrace. Akorát by to měly být holky, protože malých kluků je okolo mě ažaž... jen doufám, že nebudu v nejbližší době mezi těma těhulema... Protože bych nerada byla příšerně protivná, náladová, líná a taky bych nerada změnila svůj názor na to, že těhotenství není nemoc. Což tedy určitě není, ale vysvětlete to jedné obzvláště protivné těhuli...
Tímhle samozřejmě neurážím těhule, protože vím, co dokážou hormony...
Opustím tohle téma....
Jinak vlastně ani žádné novinky nemám, ve středu jsme byly s Terkou na véče a krafaly jsme a krafaly...Terka použila pojem slepice, s čímž ovšem nemůžu souhlasit, protože si jako slepice nepřipadám...;-)
Zatím se mějte.

Teď nějaký to něco

13. února 2009 v 18:28 | milouš
Chtěla jsem vám napsat, ale teď nevim, kde začít. Asi to bude tim, že vlastně ani nevim, co říct. Je to hloupý bejt nemocná a nikam nemoct a doma nemět co dělat. Teda ono je, ale to je škola a do tý se mi moc nechce. Tak jsem si vymyslela, že udělám slovník. Opravdu. Česko-Sanskrtskej a naopak. Tak takovýhle blbosti dokáže nuda :-D Doufám, že to opravdu udělám, protože touhle dobou mi na to Ondrášek vyrábí internetovej podklad. Díky ti. (Ostatně, všímáš si?)
Taky teď víc vnímám blížící se Ameriku. Zdá se, že to bude pěknej hukot, ale vozit s sebou v kufru spacák mi příde fakt uhozený. Co nadělám. Můžu bejt jen zvědavá. Třeba na to, jak se tam nedomluvim s úředníkem a on mě pošle zpět, protože nedokážu energicky hájit svoji osobu. To je jedno. Nějak to dopadne.
A ještě jedna věc. Moje "dílo". Ač jsem se rozhodla pro zvolení jiného postupu, tak jsem nakonec zjistila, že nejsem schopná to sepsat tak, aby to bylo to, co chci. Možná to všechno způsobila ona Voslíkova kritika, která potvrdila moje obavy. Zbylo z toho jen pár mlhavých pocitů a 45,4 kB textu.

Zatraceně už dost

10. února 2009 v 23:22 | Elza
Ahoj, já už fakt nemůžu. Moje vyjednávací schopnosti selhaly pod tíhou neuvěřitelné hlouposti. Proč musím každýmu kecat do života? Je to jeho život ne? Jenže já si prostě nemůžu pomoct, zvlášť ve chvíli, kdy se kamarád řítí do obrovských sraček (omlouvám se, že to pšu tak naplno, ale jinak to vyjádřit snad ani nejde). Měla bych to nejspíš nechat být, ale to mám jen nečinně postávat? Vždycky když se o tom s ním začnu bavit, tak mi vysvětlí, že jsem přeci jeho kámoška a měla bych stát za ním. Ale mě to skutečně trápí a štve. Už na něj nedokážu být ani milá, protože je tak neuvěřitelně blbej, že to bolí. Chová se skutečně jako malý dítě. Všichni chtějí pořád něčeho víc - víc lásky, víc zdraví, víc peněz. Proč chcete pořád víc? Já už po mých zážitcích chci málo a ne pořád víc a víc. Už si musím dávat pozor i na svá přání, protože bych nerada někomu ublížila, protože věřte tomu nebo ne, ta přání se mi plní. Je pozdě a já mám blbou náladu...jsem na něj naštvaná a jsem bezmocná. Nenávidím tu bezmoc. Sice jsem mu slíbila, že to nikomu neřeknu, ale unesu vůbec tíhu takového tajemství, takové blbosti? Ať mu říkám pravdu do očí, tak si stejně dělá co chce. Až se do těch sraček dostane, koho požádá o pomoc? No mě a co že já udělám? Zase mu pomůžu, protože je to přeci kamarád. Už jsem to sním zažila, a pak mi ještě řekne, že jsem ho na to neupozornila, a já na něj pak křičím a on si buď vymyslí, že jsem mu to říkala, nebo si na to vzpomene. Copak je normální, aby někdo v pětadvaceti dělal a choval se tak jako on? Kdybych ho neznala, tak si budu myslet, že to je noční můra.
Dokážu ho ještě mít ráda? Dokážu na něj nebýt zlá?
Odpovědi na otázku : Budeš při mě stát v dobrém i zlém? , jsem se raději vyhla...nevím to a hlavně nejsem jeho manželka....a nikdy nebudu!!! A hlavně já při něm stát nemůžu. Minule mě osočil z toho, že jsem na něj drzá a že si neuvědomuju věkovej rozdíl...(6 let?-co to je za rozdíl?) Musela jsem mu říct, že si na věk nehraju a že on se na svůj věk nechová. Připadám si jako v manželství po 30 letech nebo jako jeho chůva...
A to mi měl dělat opatrovníka...akorát sem vždycky vtrhne nevhod (buď jsem v posteli nebo ve vaně) nebo se ptá na to jestli jsem nepodpálila dům...jak trapné.
Každopádně ho mám po krk. Nejhorší je, že kluka se zbavíte lehce, prostě mu řekente ať jde do háje a že už ho nemilujete, ale jak se zbavit kamaráda? To snad ani nejde.
No nic tak se mějte.