Červenec 2008

Láska je zatraceně debilní věc 8.kapitola

25. července 2008 v 21:37 | Elza |  Tvorba
8.
Týden utekl jak voda a já se zvládla docela jednodušše rozhodnout.Teď zbývalo oznámit to Filipovi,ale jak.Měla jsem a stále mám strach z našeho setkání.Už za tři hodiny se s ním mám sejít ve vinárně,zatím ležím ve vaně a přemítám,jak s ním začít mluvit,co si vzít na sebe,jak se učesat,jak nebýt nervózní.
Dvě hodiny a já stále nevím, co si obléknout.Co se tak nosí do vinárny?Už blázním.Vezmu si černou sukni a bílý svetřík a je to.Učesala jsem se a pomalu se chystala ven.
30 minut
Tak sedím před vinárnou,nějak je pro mě typické chodit dřív a čekat.On to samozřejmě ví,takže přichází přesně o 15 minut dřív.
"Ahoj sluší ti to,ostatně tobě to sluší vždycky."
"Děkuju."
"Tak půjdeme dovnitř, ne?"
"To bychom měli,nebo za chvíli zmokneme a věř,že to bych nerada."
....
"Tak jak ses rozhodla?"
"Nezlob se,ale..."
"No takže ne zrovna tak jak bych si přál,že?"
"Kdybys mi třeba neskákal do řeči,tak by ses to možná i dozvěděl."
"Promiň,nedošlo mi to."
"Filipe,mám tě ráda,ale zatím to necháme tak jak to je,prostě jsem si zvykla,že tě k životu nepotřebuju.Honzu miluju a jen jsem si po tom šoku,kdy jsem tě po tak dlouhé době viděla, potřebovala udělat jasno.Navíc Honza se stará jak o mně tak o Lele,a ikdyž se mnou nebydlí a jen mě semtam navštíví,znamená to pro mě moc.Nechci ho opustit jen proto,že jsi se znenadání objevil ty a říkáš,že mě miluješ.Navíc si mi lhal,protože ty s Lenkou stále bydlíš pod jednou střechou.Tahle lež mě nehorázně urazila a naštvala."
"Jak tohle můžeš vědět?"
"Pomohla mi k tomu náhoda,potkala jsem Lenku v obchodě a zeptala se jí na tebe.5ekla,že spolu stále jste a že tě miluje.Když jsem se jí ptala na to,že jsem slyšela,že s ní nebydlíš,úplně mi to vyvrátila.Večer jsem si počkala kousek od vašeho domu a viděla tě zacházet dovnitř a brzo ráno jsem šla okolo a viděla tě vycházet ven, a to že jste se před dveřmi políbili mi nevyvrátíš."
"Dobře máš mě,jsem hajzl,ale to, že Matyáš není můj, je pravda."
"To je také jedině to co ti věřím,protože jsem Matyáše viděla."
"Měj se hezky a sbohem.jestli udeš chtít někdy vidět leontýnku,tak ti bránit nebudu,ale víc po mně nežádej."
"To budeš hodná."
"To je to jediný co umím,být hodná a blbá.Čau."

Láska je zatraceně debilní věc 7.kapitola

25. července 2008 v 21:03 | Elza |  Tvorba
Ahojda přináším zbrusu novou kapitolu.Upozorňuju: "Ještě jste jí nikdo nečetl,je kompletně předělaná a krásně to spěje ke zdárnému konci a hlavně šťastnému."
7.
Co si o sobě sakra zase myslí...prej nedáme si kafe...idiot a takhle je to s ním pořád.Tohle se přežít nedá.Mám ho ráda,ale je to složitý,je to nadpřirozený.Jenže když budu chtít být s ním,jak to řeknu Honzovi,takový podraz si nezaslouží.A vůbec co vlastně cítím k Honzovi?Miluji ho?Dá se tomu tak říkat?Koho miluju víc?Filip mi hodně ublížil,to už se vrátit nedá.Honza je strašně moc fajn a hodně mi pomohl,když mi bylo nejhůř.Leontýnka ho bere jako vlastního tátu,bydlíme spolu a klape nám to.Musím se rozhodnout,co bude nejlepší pro Lele.Musím získat čas a popovídat si o tom s někým.To bude nejlepší.Nechám tomu čas.
"Co se tak mračíš?" náhle se ozve za mnou.
"Proboha já se tě lekla.Tohle mi už nikdy nedělej."
Najednou mě zezadu obejme a já nemohu cuknout,prostě to tak je a já nevím jak z toho obejmutí ven...to víte nenechalo mě to chladnou,ale rozum naštěstí zvítězil,nebo to bylo tím,jak moc mi ublížil.
"Pusť mě, prosím."
"A když tě nepustím,tak si hlídej rozkrok."
"Dobře,dobře.to je trochu silný kafe."
"Silný kafe jo?Tak si dej bacha,aby to ho někdo nenalil do klína."
"Ty jsi na mě pěkně zlá."
"Promiň,ale uvědomila jsem si,že kromě času potřebuju taky vyléčit moje stále ještě bolavé srdce.Tudíž si to potřebuju rozhodnout sama."
"Dobře,tak já teď půjdu a za týden se sejdeme třeba ve vinárně."
"Tak fajn...měj se hezky a já se ozvu."
"Čau."
No tak jsem ho pěkně vypakovala,rozhodla jsem se totiž,že potřebuju sprchu a klid na přemýšlení.

Ve zkratce

22. července 2008 v 21:00 | Elza
Ahoj tak jenom hodně rychle ale přeci jenom....
Včera jsme byly s beruškou v kině a bylo to naprosto skvělý a senzační....mmd už se těším na zítřek kdy jdeme zas...
Teď chvíli o mně,konečně mám kluka a je to naprosto dokonalý,mám ho fakt moc ráda a je to poprvé po dlouhé době, kdy je to takhle hodně oboustranný.Navíc toho kluka znám od vidění sedm let (moje povětstné sedmičky ) a poslední dobou jsem si říkala,že bych s ním chtěla chodit...nevím nějak se mi vnitřně líbil a jelikož se mi zatím všechno co jsem si přála slnilo,tedy s mým přičiněním....ale je to tak že na co si poslední dobou ukážu a vnitřně si řeknu to chci mít nebo toho chci mít,tak se mi to plní........já vím s Alešem to nevyšlo,ale já jsem ráda.DIPLOMATICKÁ CESTA...pamatuješ Lucko?
Mějte se hezky a já v pátek napíšu něco pořádnýho....Páček

Ibiza

18. července 2008 v 13:34 | Lucpuckuc
Tak vám tu také musím sdělit své zážitky "z cesty"..
9.7. sem v noci odletěla s bráchou na Ibizu..Let byl úžasnej, až na přistávání, kdy mě tak strašně bolely uši, až mě z toho bolely i zuby, že to bylo přímo nesnesitelný a pak sem po přistání měla eště hodinu zalehlý uši, ať sem dělala co dělala...Takže při zpátečním přistání v Praze sem si už před přistáváním spolkla dva Ibalginy a bylo dobře...
Přijeli sme z letiště v Ibize do městečka jménem Cala San Vicente, který bylo takový odřízlý od všeho :) Tam byly dva spřízněné hotely a v tom jednom sme bydleli my.
No, abych to zkrátila. Pobyt byl moc příjemnej, hotel super, jídlo uplně luxusní :D a bylo hezký počasí. Takže sem se krásně opálila a odpočinula sem si. Jeden den sme si udělali výlet do hlavního města celýho ostrova a bylo to docela zajimavý :) akorát krapet špinavý ulice...
Ještě vám přiložím pár fotek :) Abyste líp viděly, jaký to tam asitak bylo :) Jo, co se mi taky dost líbilo bylo, že snad skoro všecky města na ostrově se menujou podle svatejch... :)
tak to sou stromy co maj afro :D
Tahle skála mě uplně fascinovala...vypadá totiž jako ženská co stojí s trochu sklopenou hlavou a modlí se...
Romantickej večer :) Na pláži už nikdo...a červánky na nebi...
tak tady máte aspoň jednou mě..abyste neřekly že se "skovávám" :D
Tak to jest můj příspěvek :)
Mějte se!! V pondělí odjíždim na Moravu.. :)

Tam, zpět a znova

17. července 2008 v 22:29 | milouš
Tak milé děti, už jsem se vám zase na chvíli vrátila k netu a protože sliby plnim (nebo se o to aspoň snažim) tak dodávám druhý pokus o zápis z Kanady, přidám o Chorvatsku a možná dojde i na Českej ráj.
Nuže tedy. V Kanadě jsem byla s rodičma na deset dní, část jsme měli trávit se známejma. V první řadě musim říct, že Toronto, kam jsme přijeli nejdřív je opravdu velký a bez auta s GPS bych do něj skoro znova nelezla. Maj tam CN Tower a v ní prosklenou podlahu a taky spoustu front.
Toronto je hodně americký a mekdonald tu patří mezi čtyřky. Z Toronta jsme si udělali výlet ke světoznámé atrakci zvané Niagara fall. Jsou to dva vodopády uprostřed města. Chěla jsem vám sem dát obrázek, ale nějak se mu sem nechce, tak vám sem prsknu zlom Niagáry, stejně Eliška a Lucka to znaj z pohledu a ostatní to vygooglej.
Z Niagary jsme se vrátili do Torona a od tud jsme se vydali vlakem (systém gatu a odbavení, jak u letadla)do Montrealu, cesta trvala nejmíň pět hodin neb jsme nabrali zpoždění. Montreal působí hodně evropsky. Je to asi hlavně tim, že se tu mluví především francouzsky, což mě moc nebralo.Každopádně maj uprostřed města Mont Royal, což je taková Stromovka, kam se o víkendu nažene celý město, ale je tam pěknej výhled.
No a z druhý strany toho kopce je megalomanskej svatostánek. Popravdě řečeno mi to tam přišlo jako by byli připravený na konec světa. Tak jsem si to aspoň vyfotila, abych věděla na připomínku, jak ne.
Z Montrealu jsem se vrátila pro vysvědčení a pak jsem se vydala k móři do Chorvatska. Ani nevim co o Chorvatsku vyprávět, když Kanadu jsem vzala takovou zkratkou. Snad, že jsem tam byla s kamarádama a dalšíma moc fajn lidma a že bych se tam hned vrátila i když se tam moc epického nedělo. Ale aby se neřeklo, tak jsme se fotili jako Slezina +-- (bylo s námi jedno z plusek a dva řádní členové chyběli) a je z toho asi tisíc fotek. Heh.
Ale protože lidi vás jistě nezajímaj, tak vám sem ještě dám fotku Pakoštane, ve kterym jsme přebývali a denně se živili zmrzlinou za standartních pět kun.
Po návratu z Pakoštane se uskutečnilo pár přátelských akcí a já s mámou jsme vyrazily po Čechách. Bydlely jsme pod Hrubou skalou a já se celou dobu zaobírala vzpomínkama z dob Výboru. Jj, byly to zlatý časy, ale teď neni o nic hůř, je jen jinak. Vrcholem však bylo dneší setkání s mě zcela netušenou příbuznou z Xtýho kolena, rozhovor s ní nás stál dvacet korun parkovnýho (jaká to drahota...:-D)
No a teď jsem tady. Další týden budu na chatě a pak vyrazim do neznámých končin na dovolenou. Vlastně ani nevim, co se tu děje. Holt, přes léto je Praha přestupní stanicí. Tak sem koukejte psát ať se vzdělávám průběžně;-)

Morbidní báseń

12. července 2008 v 10:07 | Teri
Na přechodu pro chodce drtí Tatra důchodce
Drtí,drtí,drtí,důchodce se vrtí
2.VERZE
Na přechodu pro chodce drtí Tatra důchodce
Černý brýle,bílá hůl dědek frajer neuhnul
PS: Trocha černýho humoru níkdy neuškodí. :-D

Sumasumarum...

9. července 2008 v 19:26 | Teri
Dlouho jsem nic nenapsala a asi zase dlouho nenapíšu,protože toho mám opravdu hrozně moc.Nástup do práce na plnej úvazek,rehabilitace,rodina,atd.Jsem ráda,že stíhám trochu spát.
Takže k mé práci.Příští středu nastupuju v Apolináři jako administrativní pracovnice na ultrazvuku a nebude to žádnej med.Horší je,že mám dost mizernej plat,ale na druhou stranu tam je skvělej kolektiv v čele s mojí ségrou,a to je moje sluníčko a největší opora,co v životě mám.
Další výhoda je,že nebudu mít absolutně čas na takový blbosti,jako jsou chlapi,protože mám pocit,že to jsou čím dál tím větší hovada a jen ztrácim čas.Prostě to jednou příjde,tak proč to hrotit,že...
Taky jsem byla na tanečnim večeru se Zuzkou,kterej jsme málem odepískaly kvůli dešti.Nakonec to ale vážně stálo zato a jsem moc ráda,že jsme si zase jednou mohly samy v klidu popovídat,protože toho času,kdy jsme spolu vážně moc není.Taky tam byl Voslík,takže jsme si obě pořádně zatancovaly,ale myslím si,že se mnou Zuzka bude souhlasit s tím,že úplně nejstřeštěnější část se odehrála v šatně,kde jsme pořídily naprosto neuvěřitelný fotky a musim ještě dodat,že jsou vážně nepublikovatelný. :-D Doufám,že za čtvrt roku si to zase zopáknem a že se k nám,holky,přidáte.
Tím dneska končím,těším se na Vás a doufám,že se uvidíme dřív než v září...
PS: Co takhle mejdan u mě ??

Pomalu balím....

7. července 2008 v 17:06 | Lucpuckuc
Tak se tu hlásím na rozloučenou.
Ve středu odlítám na týden na Ibizu. Jsem na to zvědavá, můj první let dopravním letadlem a podruhý v životě uvidim móře :) No a taky se tam mluví španělsky tak třeba se mi naskytne příležitost..
Jinak, dlouho sem se neozývala, tak nějak sem nevěděla co psát.. Teď se na to dívám zpětně a tak vám můžu povyprávět, co se u mě dělo.
Přiletěla mi ségra z USA a párkrát sem s ní byla, bylo to moc fajn a s jejim přitelem sem trošilinku mluvila španělsky, jelikož je původem z Kuby. Oslavili sme sestřiný 31. narozeniny a zároveň to byla taková rozlučka s ní :) a řekla sem jí ať kouká přiletět zas 2.12. na náš maturitní ples, tak snad dorazí, bylo by to supeer.
V sobotu po výzu sem byla na oslavě narozenin dvou kluků z naší třídy a bylo to docela fajn, slavili to na Velký Ohradě a až na tu rvačku co se tam seběhla ke konci, to bylo dobrý a sem ráda, že sem se "zapojila" do kolektivu :) a že se se mnou ty lidi baví.
Taky sem se párkrát sešla s mojí nejlepší kamarádkou a strávily sme spolu pěkný chvíle (byly sme na kolech v prokopáku; na procházce na Petříně kam sme se vyvezli lanovkou,...).
Byla sem jinak tři dny po sobě na koupáku a tak už sem pěkně opálená, co teprve až se vrátim ze zájezdu; ze mě bude negr
No a to bych to nebyla já, kdybych taky nečetla náký knížky dyž je čas, takže už sem stihla přečíst krásnej román od mého nejmilovanějšího F.S.Fitzgeralda :) a ted ctu Nadějné vyhlídky od Dickense a potom se chystám zas na dalšího Fitzgeralda na jeho autobiografický dílo, který sem si koupila v antikvariátu. :) tak si to užívám na plno to volno.
Mějte se hezky děvčata!!! Buďte veselý a zamilovaný :D to pak ten život panečku stojí za to ;) A až se vám vrátím zpět, dám vám sem pár fotek ;)

Láska je zatraceně debilní věc 6.kapitola

7. července 2008 v 11:42 | Elza
6.
Jeho úsměv mi připomene ještě jeden nádherný zážitek.Jednou přijel s maminkou za Míšou a stáli venku.Dlouho předtím jsem otálela jestli mám zajít koupit něco na zub nebo ne,ale ve chvíli,kdy jsem je viděla postávat venku,jsem měla rozhodnuto.Zajímavé je, jak se člověk rozhodne z minuty na minutu,když vidí svojí lásku.Vzala jsem si kabelku a bezmyšlenkovitě šla na nákup.Když jsem vyšla ven,dělala jsem, jako že ho nevidím.něco jim řekl a nenápadně (on si myslel,že nenápadně,což bylo velmi vtipné) mě sledoval.Zašla jsem za roh dalšího domu a opřela se o zeď.Najednou jsem viděla, jak jde kolem.On si mě totiž nevšiml,a tak jsem na něj zavolala: "Hledáš někoho?" Otočil se : "No tebe."
V tom okamžiku jsme byli u sebe a vášnivě se líbali,objímali a pak se smáli.Nakonec jsme se v záchvatu vášně přesunuli ke mně domů,kde jsme rovnou přesídlili do ložnice.Řada z vás si jistě dokáže představit,co se v té ložnici asi dělo1) .
Nakonec jsme se šli na romantickou procházku k nedalekému rybníku,který je obrostlý vysokými topoly.Tenkrát jsme nechali doma veškeré mobily a jiné spojení se světem,byli jsme tam jen my dva a okolní svět nás přestal zajímat.Tenhle den byl jeden z nejšťastnějších v mém životě,věděla jsem,že už mi nikdy tak nebude,když nebudu s ním a nebudu vědět,že je tu jen a jen pro mě.Hrozně mě vždycky mrzelo,že nevím,jak ho změnit,že nevím,jak to udělat,aby opustil Lenku a byl jen se mnou.Byl to pro mě začarovaný kruh a já nevěděla,jak z něho ven.Doufala jsem,že se objeví někdo,kdo pro mě bude víc než on,ale neobjevil se.Doufala jsem,že jí jednou opustí a že to bude brzy,což v tu dobu také nestalo.
Z mého přemýšlení mě vytrhne jeho spásná věta : "Nedáme si kafe?"
"Dáme,ale neměla bych se ptát já?"
"Když ty pořád nad něčím,přemýšlíš.Nad něčím...ty se snažíš najít slova,jak nade mnou vyřknout ortel."
"Máš pravdu,přemýšlím o tom,co vlastně chci,jestli chci být s tebou nebo ne.Jestli mi dokážeš být věrný nebo ne.Je to složité a chtělo by to čas."
"Já vím,vy ženy potřebujete mít na všechno čas."
"To zase ne,ale na důležité rozhodování ti nestačí jen pět minut.Nechme toho,jdu udělat to kafe.Piješ pořád rozpustný?"
"Jsou věci, které se nemění."
"Stačilo říct ano."
1)pozn.autora:Sama si myslím,že pro každého je záchvat vášně něčím jiným,a tak jsem se rozhodla,že ponechám na vaší fantazii,co se v ložnici mohlo dít.Mimo jiné jsem i trochu líná popisovat něco tak intimního a v prvé řadě nechci zklamat čtenáře,pro které by tento popis mohl být nudný.

Láska

7. července 2008 v 11:10 | Elza
Ahojda všem...asi se divíte tomu titulku....tak vám to trochu osvětlím.Prostě a jednodušše...včera se mi stalo to co už dlouho ne a co jsem si myslela,že už nezažiju...Já se zamilovala a tentokrát ví,že tomu tak skutečně je.Jsem zamilovaná do člověka,o kterém se tu bavíme asi tak půl roku.Do člověka,co tak nenápadně vplul do mého života a kterého jsem si nikdy před tím nevšimla....Možná už tušíte,že je to Aleš.Několikrát jsem vám sem už psala,že ho mám ráda a že je to skvělej kluk,ale nikdy to nebylo takový.A co že se to vlastně včera všechno stalo?Ála měl narozeniny a moc si přál...hodně mě přemlouval (jak už to bývá zvykem,tak jsem chtěla,aby mě hodně přemlouval),volal mi a nakonec si pro mě i přišel...jenže přišel moc rychle na to,abych se stihla zkrášlit,takže jsem ho musela poslat pryč.Když jsem se zkrášlila,tak jsem vzala flašku jeho "oblíbeného" alkoholu (od jisté doby to není pití, na kterém si zrovna pochutnává),přeběhla jsem ulici a vrhla se do víru zábavy.Byl to hezký rodinný večer,rodinný proto,že tam bylo plno jeho mladých příbuzných (ségra,švagr,švagrův bratr a jeho přítelkyně,Álova maminka,sestřenice,vzdálený bratranec a další kamarádi).
S Alešem jsme několikrát tancovali a zatančili jsme si spolu první společnej ploužák...pak jsme se půl hodiny váleli na gauči v obýváku a povídali si a povídali.Vtipně jsme se pak vytratili do jeho pokoje,kde jsme se zase váleli na gauči a zase si povídali,pak jsme pro legraci ostatním společně zaječeli a z obýváku se ozvalo : "To byl vrchol."
Nenapíšu vám sem o čem všem jsme si povídali,protože některé věci jsou dost soukromé.Vím,že jsem několikrát řekla,že se nechci vdávat,ale když už se jednou rozhodnu vdát,tak jenom za něj.Vím,že to zní puberťácky,ale myslím to fakt vážně...
Beruško,doufám,že to nezkazí naše plány na společnou plavbu životem a společnou domácnost.;-)
Ještě dneská vám sem dodám šestou kapitolu a možná i víc ještě nevím.Zatím pa

Milá děvčata a všichni ostatní,

3. července 2008 v 20:53 | milouš
ještě předtím než zase odjedu, tak jsem se vám rozhodla ozvat. Na článku z Kanady ještě nepracuju, což přiznávám, ale řikala jsem si, že to spojim s Chorvatskem. Navíc, Terka mi slibovala, že zapíše minulou středu, kdy jsme spolu zapařily na tanečnim večeru. (Mimochodem, má někdo, kdo tam byl adresu sem?) A co dál? Dál byla sborová zkouška pod třešní a v bazénu, pak taky nebývale dobré vysvědčení a kus dne stráveného se Slezinou. (To zní krásně morbidně pro nezasvěcené.) No a pak jsem byla na chatě, čímžto omlouvám své nezapsání. A nakonec nějaká novinka. Máme doma nový notebook, takže jsem zvědavá, jak dlouho mi bude trvat než ho zabavim. Vzhledem k prázdninám bych to tipovala tak na pár týdnů...
Nyní se loučím a jdu balit. Ježiš, jak ná nemám ráda balení, zvlášť když je to do ciziny a jenom pro mě.