Co se mnou bylo a je

1. května 2008 v 18:46 | Elza
Ahojda tak vám jsem jdu vysvětlit,co se mnou vlastně bylo a ještě je a bude...Nejdřív si jdu ale sypat popel na hlavu,poněvadž jsem ti lucpuckucko zapomněla popřát,a tak ti přeji dodatečně alespoň touhle cestou.
Byla jsem nemocná a měla jsem chřipku,chtěla jsem přijít aspoň zítra,ale nějak prostě nemůžu...Mamce jsem pomáhala s došitím kostýmů na mažoretky a včera byla vzhůru do půl čtvrtý...dneska jsme byli celý den v Kladně na Sletišti,kde se konala soutěž mažoretek a kde nám všechny naše mažoretky (těm co šijem kostými) postoupily,takže se sejdem v červnu ve Strakonicívh.Postoupily i ty nejmenší...takže tam bude se svou malou sestřičkou a bude to krása.
V pondělí nám odvezli taky strejdu do nemocnice,ale ta dobrá zpráva na tom je,že už ho tam nikdy neodvezou.Smutné na tom je,že jsem si přála ho aspoň ještě jednou vidět a už nemůžu....teď pro samé slzy nevidím na tu zatracenou klávesnici a píšu po paměti....Pro něj je to lepší aspoň už se nemusí trápit...nejhorší je,že když už se trochu smíříte s tím, jak to je, udeří to znovu.Není mi do zpěvu,ale jsem šťastná,že už je tam, kde ho nic netrápí.Závidím ségře,ona smrt bere jako něco naprosto normálního,vzala to naprosto stejně, jako když ji umřelo morče...smrt je pro ni odchod do nebíčka...taky to tak řekla,že strejda Pepíček už je v nebíčku.cOž mě potěšilo a rozplakalo...jo ten tam určitě je....
Zatím se mějte fajn,jsem unavená,smutná a jdu na šipky...tam se dám do pořádku a hlavně tam bude Aleš a už jeho přítomnost je....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 milouš milouš | 1. května 2008 v 21:26 | Reagovat

To je mi líto s tim strejdou. Je fakt, že malý děti to berou líp, když mi v první třídě umřel děda, tak mi to nepřišlo tak strašný. To až s věkem jsem přišla na to, že si ho skoro nepamatuju a že mi to hrozně chybí, protože to byl skvělej člověk. Heh, tak jsem se nějak samodojala, ale asi se to dá přičíst i těm filmům na který dneska koukám. Ten první byl Jane Eyre do školy, ale ten film se mi líbil, bylo tam všechno co je v knížce(teda chybí tam jedna scéna a já přečetla jen šest kapitol, takže trochu kecám). Ten druhej byly Goyovy přízraky, který jsou taky smutný. Teď bych ráda pokračovala Lolitou, ale to se musim proboxovat k televizi, protože se mi na to nechce koukat u počítače neb se tu blbě spí.

2 milouš milouš | 1. května 2008 v 21:26 | Reagovat

PS: Doufám, že si to na špkách užiješ ELi ;-)

3 Lucpuckuc Lucpuckuc | 2. května 2008 v 10:47 | Reagovat

děkuju za přání;)

A přeju ať je všechno zase brzo dobrý.Mamka mi jednou vyprávěla, že když byla malá, umřel jí děda a ona vůbec nebyla smutná. Jezdila na kole a v košíku na kole měla jeho pyžamo a všem řikala, že prostě vozí dědu na kole a fakt to tak cejtila. Myslim že děti pro tohle maj eště ten ryzí cit, kerej dospělí postupně ztrácej protože si myslej že neco takovýho je blbost, jenže ona to blbost neni. Zemřelí nás opouští jen tělem, ale duší sou stále přítomný a připravený nám pomáhat když je o to poprosíme, protože i oni nás měli/maj rádi a takhle nám můžou pomoct eště víc, protože vědi co my eště nejsme schopný tady na zemi vědět.. Tomuhle aspon věřim. Život by byl hrozně smutnej a nehezkej, kdybychom neměli naději. Naději, že s těma s kerýma žijeme se znovu setkáme. Až jednou umřeme my,budou na nás čekat a vítat nás. :)

To sem se nějak rozkecala,tak radši končim ;)

pa.

4 Elza Elza | 2. května 2008 v 12:34 | Reagovat

Ahoj...no máte pravdu...

Na šipkách jsem si to fakt užila až na to, že mě trochu bolela hlava...ale docela dost jsme si pokecali s Alešem a pak jsme šli společně a ještě s jedním klukem na náves a tam si skoro do dvou do rána povídali...dneska jsem spala do 12 a nic se mi nezdálo a bylo to krásně uvolňující...Zuzko,Lolitu jsem viděla jednou a fakt mazec...a Goyovy přízraky se taky dlouho chystám shlédnout,ale samotný se mi nechce...musím si vybrat na něj filmopartnera :-D

5 Teri Teri | 2. května 2008 v 21:10 | Reagovat

Ahoj draha,je mi to lito,ale ted uz bude strejdovi dobre...

6 Elza Elza | 2. května 2008 v 22:16 | Reagovat

Já vím,že teď je mu úplně nejlíp a nám vlastně tak trochu taky...mám na něj ty nejkrásnější vzpomínky a ty mi zůstanou...byl to prďáckej strejda a trochu i druhej děda ;-)

7 milouš milouš | 4. května 2008 v 16:51 | Reagovat

Tak ještě zpětně k tomu Lucčinýmu komentáři. Japonci věřej, že děti jsou blíž k Bohu. To se mi líbí a ani to nevypadá jako blbost, protože dospělý všechno moc řešej a dítě to veme jak to je. Já třeba věřim, že člověk je tu dokud si na něj někdo vzpomíná, že žije v tý myšlence. No, uznejte jak by tu bylo narváno, kdyby tu chodily i duše pračlověků. Ale to už zabíhám.

Lolita je zvláštní. Chtěla jsem se na ní kouknout už hodně dlouho, protože v ní hraje Irons, kterej by mohl z fleku dělat dvojníka tátovi. Ou, teď to vyznělo blbě, ale rozumíme si ;-) Goyovy přízraky jsou docela drsný v tom co s tebou může udělat doba ve který žiješ.

Lidičky já jsem tak hrozně líná, že bych zejtra zatáhla školu.

8 Elza Elza | 4. května 2008 v 19:46 | Reagovat

Milouši věříš,že já taky?Hm já tam nechodím až moc,takže mám smůlu....ba ne docela se tam těším,hlavně na vás holky a taky na poslední zvonění.Jdete tam?

9 milouš milouš | 4. května 2008 v 21:42 | Reagovat

jasný, takovou významnou událost si nemůžu nechat ujít!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama