Vlčí jáma

28. dubna 2008 v 19:11 | milouš |  Pohádky
Mám pro vás tu další slibovanou pohádku. Sice neni tak poetická jako ta první, ale taky se mi docela líbí.
To byl tenkrát jeden cikán, ten vám byl veselý a na housličky hrál tak krásně, až člověku srdce usedalo. Jednou šel v noci z výročního jarmarku, a protože se mu dařilo a v kapse mu cinkalo pár zlaťáků, bylo mu do skoku i k hraní na housličky. Ale nějak se mu samou radostí zamíchaly chodníčky, popletly se mu cestičky a ztratil se v lese. Byla tma a on marně hledal cestu ven a jak tak tím lesem škobrtal, najednou se mu pěšina pod nohama ztratila a spadnul do vlčí jámy. A bylo to! Veselí a radost ho rázem přešly, zkoušel se vyškrábat ven, ale stěny pasti byly vysoké, inu na vlky. Tak se tedy smířil s osudem, ráno moudřejší večera, sedl si do kouta a čekal.
Tak tam tak seděl a čekal na bílý den, najednou ve tmě něco zapraštělo, pak to zavylo a žuchlo dolů. Do pasti spadl vlk. Když vlk uviděl, že už někdo v pasti je, poulí na něj ze tmy rudé oči a cení bílé zuby, neodvážil se ani pípnout, stáhnul se do opačného kouta a byl tichý jako pěna. Netrvalo to dlouho a tou cestou šel lišák a než se nadál, byl v pasti. To podivné stvoření s rudýma očima a bílými zuby mu nahnal taky hodně strachu: "To bude jistě sám ďábel!" A protože byl strachy bez sebe, ani se nepokoušel dovědět, kdo to sedí v tom protějším rohu a vmáčknul se do třetího kouta a tam ani nedutal. A protože dobrých věcí musí být do třetice, bác! Najednou dolů spadnul osel. I on měl oči jen pro toho strašidelného tvora s rudýma očima a bílými zuby, a protože byl volný jen ten poslední kout, vplížil se tam a ani nehýknul.
Cikánovi se nevedlo o moc lépe, kdo by se rád ocitnul v jámě s divou zvěří. Aby ovládnul strach, popadl housličky a začal hrát. To bylo něco na vlka, lišáka i osla. Vlk strašlivě vyl, lišák štěkal a osel hýkal. To vám bylo muzicírování! "Ach, to jste vy, kmotře?" zvolal pojednou lišák na vlka a osla: "Jsme ztraceni, pokud neposlechnete moji radu. Kmotře osle, postavte se na zadní nohy a opřete se o stěnu, já a kmotr vlk po vás vylezeme nahoru, pak vás vytáhneme vzhůru!" Osel udělal, co mu lišák poručil, a tak se ten a po něm i vlk dostali po jeho zádech ven. Když byli nahoře, na osla ani nepomysleli, pelášili pryč, jakoby jim za patami hořelo. A bylo to!
Cikánovi spadl kámen ze srdce, když viděl, že tu zůstal jen s oslem, přestal hrát a pravil: "Jen se nic neboj, oslíče, já jsem ten, kdo ti opatřil kopýtka podkůvkami." A bylo po strachu! Oslík cikána poznal, a tak se oba spokojeně uložili ke spánku a spali až do bílého rána.
Tak a teď bych chtěla poblahopřát naší nové dvacítce Lucce. Dary jsem ti dala a zítra se na tebe těšim ve škole ;-)
Ale ty Eliško...ty už nám ani nenapíšeš, že nás ve čkole nenavštívíš a tak všeobecně na tu školu zas pěkně pečeš. Styď se. Nebejt blogu netušim jestli eště žiješ nebo jsi uvízla v nějaký památce po Báhtoryový. Což takhle přijít aspoň zejtra na písemku z matiky, němčiny, biologie...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucpuckuc Lucpuckuc | 29. dubna 2008 v 18:45 | Reagovat

zajímavá pohádečka. děkuju za přání. No, už víme co je s eliškou.. ale stejnak je jak dyby se po ní zem slehla...ani sem nám nenapíše...to sou mi změny.. :D

2 Teri Teri | 29. dubna 2008 v 23:00 | Reagovat

BTW.Co je teda s Eliškou ??

3 milouš milouš | 1. května 2008 v 10:19 | Reagovat

je nemocná

4 Elza Elza | 1. května 2008 v 18:50 | Reagovat

Asi jsem umřela...ba ne byla jsem v Praze a nechodila na net a tak nějak...však to máte v novým článku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama